Mohl to být jeden z těch příběhů, podle nichž se točí filmy – osamělý hrdina se rozhodne vzepřít zdánlivě všemocným korporacím, dožene je před soud a po letech soudních sporů dosáhne rozsudku, který navždy změní podobu světa... ale Vincent Deroo-Blanquart se tímto hrdinou nejspíše nestane.
Ptáte se, kdo je Vincent Deroo-Blanquart? Až do 28. 12. 2008 to byl běžný občan Francouzské republiky. Ten den se však pan Deroo-Blanquart vydal do obchodu a pořídil si tam notebook Sony Vaio s operačním systémem Windows Vista Home Premium a různými předinstalovanými aplikacemi.
Těžko říci, zda to byl od počátku jeho úmysl, ale pan Deroo-Blanquart notebook zapnul, odmítl licenční smlouvu s koncovým uživatelem (EULA) a o dva dny později se obrátil na Sony a požadavkem, aby mu vrátilo část pořizovací ceny notebooku odpovídající hodnotě odmítnutého softwaru.
Francouzský zákon na ochranu spotřebitele totiž zakazuje podmiňovat prodej jednoho produktu koupí druhého, což chtěli podporovatelé otevřeného softwaru a různé spotřebitelské skupiny vztáhnout i na počítače a operační systémy a neúspěšně vyzývali tamní úřady, aby je bylo možné nakupovat odděleně.
Ale zpět k panu Deroo-Blanquartovi. Sony v lednu 2009 jeho požadavek odmítlo, v dubnu mu pak nabídlo možnost vrácení notebooku a vyplacení pořizovací částky. To však Deroo-Blanquart odmítl a v únoru 2011 se obrátil na soud – požadoval, aby mu výrobce vyplatil 450 eur jako náhradu za cenu odmítnutého softwaru a dalších 2 500 eur jako kompenzaci za vzniklé škody.
Soud v září 2012 tento požadavek zamítl, ale pan Deroo-Blanquart se nedal a odvolal se. Soud druhé instance však v říjnu 2013 potvrdil původní rozsudek s tím, že společný prodej počítače a operačního systému nepředstavuje nekalou obchodní praktiku.
Vincent Deroo-Blanquart však bojoval dál a hnal případ až ke Kasačnímu soudu, nejvyšší instanci francouzského soudního systému. Ten vzal v potaz, že příslušné francouzské právo podléhá ustanovením evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům a rozhodl se záležitost konzultovat se Soudním dvorem Evropské unie.
Ten pak dne 7. 9. 2016 ve svém rozsudku uvedl, že prodej PC s předinstalovaným operačním systémem nekalou obchodní praktiku nepředstavuje, stejně jako není povinností výrobce nebo prodejce uvádět, jakou část koncové ceny zařízení tvoří cena softwaru. Celý rozsudek si můžete přečíst i v české verzi.
Tím příběh zatím končí, ale pravděpodobnost, že by francouzský Kasační soud rozhodl v rozporu s názorem Soudního dvora Evropské unie, je mizivá. Rozsudek tak představuje špatnou zprávu nejen pro pana Deroo-Blanquarta, ale potenciálně i pro řadu dalších spotřebitelů. Dobrá zpráva to může být pro prodejce (a Microsoft).
Někteří výrobci PC totiž v případně odmítnutí licenční smlouvy kompenzaci nabízejí. Asus a Fujitsu ji nabízejí prakticky bez podmínek, Acer, Packard Bell, MSI, Samsung a Toshiba chtějí zařízení vidět a ověřit si, zda byla EULA skutečně odmítnuta. Uvidíme, zda s těmito kompenzacemi nebude ve světle nedávného rozsudku konec.
Zdroj: IDG News Service, ChannelWorld
